O čem to nebude?
O čem to bude?
To vám nejlépe napoví zkušenosti loňských účastníků. Po více než roce jsme se jich zeptali co jim akce dala a tady máte některé z jejich odpovědí:
SPL nebylo jen poskakování kolem koní. Byla to akce, která nutila přemýšlet a hledat nejschůdnější řešení. Nutila zamyslet se nad sebou, svými cíli a prioritami. Přinutila mě uvědomit si zodpovědnost za „toho, kterého vedu“. Nemluvím jen o koni nebo podřízených v práci, mluvím o všech, kteří se mnou jsou v jakémkoliv kontaktu, protože dohromady tvoříme jakési „stádo“, ve kterém platí určitá pravidla. A samozřejmě vlastní kontakt s koněm byl ohromně fascinující. Je to jen pár let, kdy jsem se bála dát koni jablko, aby mi náhodou neukousl ruku… a dnes si užívám, když mám občas třeba jen malou příležitost zkoušet s těmito úžasnými zvířaty „psí kusy“.
Co mi loňský SPL dal? Je toho opravdu spousta. Báječné čtyři dny s partou skvělých lidí. Nezapomenutelné zážitky mezi koníky. Hopsání po mokré pastvině, úžasný program, plnění neuvěřitelných úkolů, překonávání zdánlivě nepřekonatelného, výborná nálada a hooodně legrace.
Lenka
Koně mě naučili, jak vést sebe a jiné lidi…netvrdím, že jsem to vše již zvládnul sežvýkat/vstřebat, byla toho pořádná kupa. Jeďte tam - a pochopíte, proč jezdil Masaryk na koni. Proč jet? Vyzkoušet si své lídrovské dovednosti na přiměřeně těžkém cvičišti. S vlídnými koníky, kteří vám nic zadarmo nedarují, ale jsou tak dobre vychovaní jako malokteří další. A s organizátory, kteří dobře rozumí lidskému i koňskému světu.
Honoré
Spirit Pony Leadership mi během těch pár dní, kdy jsem spolu s dalšími „nekoňáky“ objevoval krásu života mezi koníky na trávě, pod stany i v bahně připomněl, jak moc důležité je mít jasno v tom co chci a jak toho chci dosáhnout. Nejen mít jasnou vizi svého vlastního směřování, ale hlavně když chci někoho jiného o svých vizích přesvědčit a namotivovat ho k tomu, aby do nich šel se mnou. Koníci nám přitom nastavovali moc pěkné, místy úsměvné a občas dost drsné zrcadlo. Pokud nejsem sám na 100% přesvědčen o tom, proč chci zrovna jít tím či oním směrem, temným lesem plným nebezpečí nebo hlubokou kalnou vodou, kůň za mnou nepůjde. Vycítí mé pochyby nebo neupřímnost dřív než si je uvědomím já sám.A stejné je to i s lidmi, ti k vám akorát nejsou tak upřímní a nedají vám hned všechno sežrat, v tom jsou koně báječní.
Sven
Loňský SPL byl pro mě ve znamení především prožitku rčení, že „v jednoduchosti je síla“, a skvělé zábavy s partou úžasných zvířat a lidí uprostřed opravdu nádherné přírody. Neméně důležité bylo i poznání, jak se mi líbí se bahnit v nekončícím lijáku.
Zuzka
SPL mi otevřel nejen cestu ke koníkům („Tak velký zvíře, že by mě mohlo poslechnout? A fakt se ho nemusím bát?…Aha, takhle ne…Aha, tak takhle taky ne…Ahaaa, takhle, tyjooo, ono to fakt funguje!“), ale zároveň mi velmi zajímavě propojil komunikaci člověka se zvířetem a člověka s člověkem.
Marťule